Dcera mi zachránila život

Ilustrační obrázek: shutterstock.com

Opravdu to tak bylo, Adélka byla v pořádku a brzy z ní bude velká slečna. Při vyšetření dcery si s námi paní doktorka povídala a byla moc milá. V jednu chvíli se na mě otočila se a povídá: „A co maminka, Adélko? Byla už na vyšetření prsů?“ Trošku jsem se zastyděla a po pravdě jsem řekla, že jsem si ještě neudělala čas. Vím, že už jsem měla s prevencí začít.

Paní doktorka mi nabídla, že by mě klidně hned vyšetřila. Protože už mi bylo po čtyřicítce, doporučila mi mamografii. Tu jsem ale odmítla, protože jsem si myslela, že ultrazvuk bude stačit. Paní doktorka z toho nebyla nadšená, ale nikterak nenaléhala, nezlobila se a udělala mi ultrazvukové vyšetření. V obou prsech to vypadalo dobře.

Lékařka se však zarazila při vyšetření pravého podpaží. Podívala se na mě a řekla, že se jí nelíbí jedna lymfatická uzlina. Znovu pečlivě vyšetřila pravé prso a řekla, že je opravdu nezbytné dodělat mamografii, že má strach, aby nebyl v prsu problém, který ultrazvuk neumí zobrazit. Adélka mě chytila za ruku a s milým úsměvem řekla: „Mami, neboj. To dáš!“  Souhlasila jsem.

Mamografie proběhla pohodově, vyšetření bylo hned hotové a vůbec to nebolelo. Za pár minut si mě paní doktorka zavolala do ordinace a vysvětlila mi, že se její podezření potvrdilo. Na mamografii byly patrné velmi droboučké bílé tečky – říkají jim mikrokalcifikace, a ty nejsou na ultrazvuku vidět. Biopsie byla nevyhnutelná. Podstoupila jsem odběr vzorků z prsu i z lymfatické uzliny v podpaží.

Když jsem šla za další týden pro výsledky, strašně jsem se bála.  Nádor už byl v takové fázi, že jsem musela podstoupit chemoterapii a až ve druhé fázi operaci. Přišla jsem o prso. Celou tu dlouhou dobu léčení jsem zvládala dobře. Bojovala jsem… tak moc jsem chtěla žít. Věřila jsem a věřím dodnes, že se věci nedějí náhodou a díky své dcerce žiju a jsem zase zdravá.