Moje zkušenost s alternativní léčbou

Ilustrační obrázek: shutterstock.com

Vyšetření je hned hotovo. Bála jsem se nějaké velké bolesti při mamografii, ale bylo to v pohodě. Chvíli čekám, pak mě volají znovu na ultrazvukové vyšetření. Na ultrazvuku lékařka vysvětluje, že v pravém prsu mám mikrokalcifikace, jsou to usazeniny vápníku v mlékovodech a postihují poměrně velkou část prsu, mohou být prý příznakem počátku zhoubného nádoru. Na ultrazvuku nejsou mikrokalcifikace vidět, proto je nutná větší biopsie pod rentgenem. Vše mi vysvětlují, jsou milí, ale biopsii nechci. Nevěřím, že mám rakovinu prsu, nic si nehmatám, cítím se dobře. Před třemi lety mě opustil manžel, všechno to zůstalo na mě: děti v pubertě, Tomáš 14 a Alenka 12, vloni mi zemřela maminka na rakovinu slinivky... Všechno jsem to překonala, tohle přece nemůže být další rána – já nemůžu být nemocná.

Podstoupila jsem nakonec biopsii, všechno to probíhá rychle, za týden si jdu pro výsledek – s obavou, v doprovodu kamarádky. Výsledek je bohužel pozitivní. Nádor prý je v počátku, je to „in situ karcinom“, ale postižení prsu je velkého rozsahu. Takový nádor se prý šíří mlékovody a je nutné odstranit celý prs. Lékaři mi tvrdí, že operace je nezbytná, ale že budu v pořádku. Jenže já nechci operaci! Nechci, aby mi uřízli jen tak celý prs, nádor v počátku se přece musí dát vyléčit jinak. Ležím ve vaně, prohmatávám si prs, žádná bulka... ne, to nemůže být tak zlé. Kamarádka shání pomoc, prý v tomto případě zabírá alternativní léčba. Dostávám dva, tři kontakty... co si jen vybrat, hlavně aby to pomohlo? Na chirurgii mi doporučují podstoupit operaci, ale já podepisuji nesouhlas s léčbou.

Léčitelka se usmívá, spolu to prý zvládneme. V prsu podle ní není nic tak závažného, aby mi to mohlo ublížit. Mám dietu, piju několikrát denně různé čaje a také šťávy, z ovoce a hlavně ze zeleniny. Spoustu věcí, vlastně většinu běžných potravin, už vůbec nejím. Během necelých 3 měsíců jsem shodila 14 kilo, roky předtím se mi to nedařilo a cítím se báječně. Jsou tady Vánoce, krásné, nejlepší, mám kolem sebe celou rodinu, navíc je tu i Vašek – po dlouhé době nový přítel, co víc si přát? Léčitelka mě stála dost peněz, ale stálo to za to.

Ilustrační obrázek: shutterstock.com

V lednu mě stíhá chřipka za chřipkou, jsem unavená a slabá a ten pravý prs mě bolí. Je celý větší a tuhý, asi mi se do něj dostal při chřipce zánět. Dostávám antibiotika, praktická lékařka mě odesílá opět na vyšetření prsu. Nechce se mi tam, ale prs je čím dál horší, antibiotika nezabrala.

Na mamografu mi znovu udělali snímky pravého prsu, znovu jdu i na ultrazvuk. Nádor z prsu nezmizel, naopak se prý rozšířil do celého prsu, postihuje i kůži a uzliny v podpaží. Prý je nutné co nejdříve podstoupit onkologickou léčbu. „Proč jste se nenechala operovat?“ slyším už jakoby z velké dálky trochu vyčítavou otázku lékařky.

Vše probírám s onkologem, který mi vysvětluje, že teď už bude nutná chemoterapie. Na konzultaci jsme s Vaškem přišli oba. Teď vím, že na to nejsem sama. Jednu šanci už jsem promarnila – nedůvěřovala jsem těm, kterým jsem důvěřovat měla. Ale další šanci už nepustím! Teď musím o to víc bojovat: chci tu být dál pro svoje děti a taky sama pro sebe.